
V životě se mi stále opakuje, že jsem oporou pro ostatní a přebírám za ně rozhodování i odpovědnost. V rodině i v práci jsem ta, která všechno vyřeší a zvládne. Už mě to ale vyčerpává a začíná se to promítat také do mého zdraví. Proč se mi to pořád opakuje a jak z toho mohu vystoupit?
Možná nepřebíráš odpovědnost za druhé pouze proto, že jsi schopná a spolehlivá.
Možná ses kdysi naučila, že právě tím získáváš svoje místo, hodnotu, přijetí nebo pocit bezpečí.
Být tou, která všechno zvládne, ti mohlo dlouhou dobu pomáhat. Problém nastává ve chvíli, kdy už tuto roli neumíš odložit ani tehdy, když tě vyčerpává.
Být samostatná, zodpovědná a ochotná pomoct jsou krásné vlastnosti.
Jenže každá silná stránka má také svůj stín.
Z odpovědnosti se může stát přesvědčení:
„Když to neudělám já, nikdo jiný to nezvládne.“
Z ochoty pomáhat může vzniknout povinnost zachraňovat.
A ze schopnosti zvládnout náročné situace se může stát životní role, ze které už zdánlivě není možné vystoupit.
Okolí si velmi rychle zvykne, že se na tebe může spolehnout. Lidé ti začnou předávat stále víc úkolů, rozhodnutí i starostí.
Ne nutně proto, že by tě chtěli využívat.
Často jednoduše proto, že jsi je naučila, že to převezmeš.
Možná jsi už velmi brzy musela být rozumná, samostatná nebo silná.
Možná na tebe byly kladeny nároky, které neodpovídaly tomu, kolik ti bylo. Možná nebyl nikdo, kdo by situaci vyřešil za tebe, a tak ses naučila zvládat ji sama.
Tvoje mysl si z toho mohla vytvořit pravidlo:
„Jsem v bezpečí, když mám všechno pod kontrolou.“
Nebo:
„Moji hodnotu určuje to, kolik toho pro ostatní zvládnu.“
Tento program ti kdysi mohl pomoci. Dokázala ses o sebe postarat, získala jsi uznání a stala ses člověkem, na kterého je spolehnutí.
Jenže pravidlo, které ti pomohlo v minulosti, tě dnes může držet v životě, který už nechceš žít.
Můžeš být zodpovědná za svoje rozhodnutí, svoje jednání, svoje hranice a způsob, jakým komunikuješ.
Nemůžeš ale nést odpovědnost za to:
Když za někoho opakovaně přebíráš jeho část odpovědnosti, možná mu krátkodobě pomůžeš.
Zároveň mu ale můžeš nevědomě brát možnost, aby se rozhodoval, učil a nesl důsledky vlastních voleb.
A sobě bereš energii, kterou potřebuješ pro svůj život.
Možná si říkáš:
„Okolnosti mě donutily.“
Je pravda, že existují situace, ve kterých musíš jednat. Ne každou odpovědnost lze jednoduše položit a odejít.
Je ale rozdíl mezi tím, co situace skutečně vyžaduje, a tím, co automaticky převezmeš dřív, než dostanou ostatní možnost udělat svoji část.
Možná tě okolnosti nedonutí převzít úplně všechno.
Možná pouze aktivují známou část tebe, která okamžitě vyskočí se slovy:
„Ustupte, já to vyřeším.“
A protože jsi rychlá, schopná a zvyklá jednat, ostatní často ani nestihnou převzít svoji odpovědnost.
Vyber si jednu konkrétní situaci, ve které se právě cítíš přetížená odpovědností za druhé.
Rozděl si papír na tři části.
Co v této situaci skutečně patří tobě?
Například tvoje rozhodnutí, komunikace, pracovní úkol, hranice nebo způsob, jakým budeš reagovat.
Co potřebujete řešit společně?
Kdo další má udělat svoji část? Co je potřeba jasně domluvit a rozdělit?
Co už patří druhému člověku?
Jeho rozhodnutí, jeho emoce, jeho úkoly, jeho chyby, jeho reakce nebo důsledky jeho jednání.
Potom se podívej na třetí část a polož si otázku:
„Co z toho právě teď nesu za někoho jiného?“
Možná zjistíš, že velká část tvého vyčerpání nevzniká z toho, co skutečně musíš udělat.
Vzniká z toho, co ses rozhodla nést navíc.
Všímej si, kolikrát během dne použiješ slovo „musím“.
„Musím mu pomoct.“
„Musím to zařídit.“
„Musím to rozhodnout.“
„Musím zajistit, aby to dobře dopadlo.“
U každého „musím“ se zastav a zeptej se:
Musím to skutečně udělat já?
Co by se stalo, kdybych to tentokrát nepřevzala?
Komu tato odpovědnost ve skutečnosti patří?
Potom větu vědomě změň:
„Rozhodla jsem se, že to udělám.“
„Jsem ochotná pomoct pouze s touto částí.“
„Tohle už není moje odpovědnost.“
Změnou jazyka měníš způsob, jakým tvoje mysl situaci vnímá.
Přestáváš být bezmocnou obětí povinnosti a znovu se stáváš ženou, která má možnost volby.
Nemusíš hned odmítnout všechno a všechny.
Začni tím, že přestaneš odpovídat automaticky.
Až tě někdo příště požádá o pomoc, radu nebo rozhodnutí, neříkej okamžitě ano.
Použij jednoduchou větu:
„Potřebuji si to promyslet. Dám ti vědět.“
Tato krátká pauza přeruší starý automatický vzorec.
Dá ti prostor zjistit, jestli opravdu chceš pomoct, jestli na to máš kapacitu a zda tato odpovědnost skutečně patří tobě.
Je možné, že jakmile začneš nastavovat hranice, objeví se nepříjemný pocit.
Můžeš mít dojem, že jsi sobecká, nespolehlivá nebo že někoho zklameš.
Pocit viny ale automaticky neznamená, že děláš něco špatně.
Někdy pouze znamená, že děláš něco jinak, než na co byl tvůj starý vzorec zvyklý.
Nejsi zodpovědná za to, aby z tebe nikdy nikdo nebyl zklamaný.
Jsi ale zodpovědná za to, abys sama sebe neopouštěla pokaždé, když někdo něco potřebuje.
Nemusíš přestat být schopnou, silnou a laskavou ženou.
Potřebuješ pouze přestat dokazovat svoji hodnotu tím, kolik toho uneseš za ostatní.
Skutečná síla nespočívá v tom, že zvládneš úplně všechno.
Spočívá také ve schopnosti poznat, co už není tvoje, a dovolit druhým, aby si nesli vlastní část života.
Nemusíš přestat pomáhat. Potřebuješ se naučit pomáhat tak, abys při tom neztrácela sama sebe.
Máš pocit, že musíš všechno zvládnout, nebo se ti v životě opakuje situace, ze které neumíš vystoupit?
Napiš mi, co se děje, co je pro tebe nejtěžší a v čem potřebuješ získat jasno.
Vybrané otázky anonymně zpracovávám jako další ELITE odpovědi.
TLAČÍTKO: POLOŽIT VLASTNÍ OTÁZKU
https://elite-life-business.cz/co-prave-resis/
Možná právě teď cítíš,
že už nechceš jen přežívat a fungovat podle očekávání druhých.
A možná je to právě ten okamžik,
kdy se začít znovu vracet sama k sobě.
Nemusíš na to být sama.


OBJEV SVŮJ ARCHETYP
Poznej své vnitřní nastavení a objev, co tě skutečně vede.

OSOBNÍ TRANSFORMACE
Pokud cítíš, že potřebuješ hlubší změnu a bezpečný prostor pro sebe.
Chceš podobné články, vedení a inspiraci dostávat pravidelně?
Přidej se do mého světa ELITE Life & Business.